Comeback hororové značky Silent Hill na poli videoher považuji za jednu z nejpříjemnějších událostí posledních roků. Jsem dlouholetým velkým fanouškem této tradiční japonské ságy a její návrat na výsluní mi udělal velkou a upřímnou radost. I proto, že byl tak vytoužený a obávaný současně. Vlastně se zdálo pravděpodobnější, že to nevyjde. Projednou hrála štěstěna v náš prospěch. Vedle mnoha jiných novinek jsme se už před několika lety dočkali také oznámení nového filmu. Silent Hill už má na kontě na svou dobu poměrně slušnou adaptaci z roku 2006, kterou natočil francouzský režisér Christophe Gans. V roce 2012 na ni navázal podle mě o poznání méně povedený snímek Silent Hill: Revelation - u nás tehdy poněkud neprozřetelně nazvaný Návrat do Silent Hill. Ten už však napsala a natočila M. J. Bassett a Christophe Gans se nikdy netajil svou skepsí vůči němu. Když začal před 6 lety naznačovat, že se k sérii vrátí, a šířily se zvěsti o restartu celého Silent Hillu, fanoušci pochopitelně zpozorněli, protože i přes chyby prvního filmu Gans platit za filmaře, kterému komunita upřímně věřila, že má původní hry v oblibě, zná je, obdivuje je a - co je nejdůležitější - rozumí jim. Skutečně, ne jen jako.
O to vyšší bylo i mé očekávání od novinky nazvané Return to Silent Hill, která jde do českých kin pod názvem Silent Hill: Noční můry, jelikož druhý film nese u nás už zmíněné jméno Návrat do Silent Hill. Nepochopte mě špatně, neměl jsem myslím nijak přehnané nároky, nevysnil jsem si žádný vzdušný zámek, ale doufal jsem ve zdařilou a autentickou adaptaci, jakkoli bylo dlouho zjevné, že nepůjde o ten nejdražší a nejblyštivější projekt. Ještě než se ale dostanu k samotnému hodnocení, rád bych zrekapituloval to nejdůležitější. Oficiálně byl snímek oznámen až v roce 2022 a natáčel se v dalších letech v Srbsku a v Německu. Return to Silent Hill je založený na příběhu druhé hry z roku 2001, která se na podzim 2024 dočkala vynikajícího remaku od polského Bloober Teamu. Je to vlastně ideální látka pro zfilmování - vynikající příběh a nejoblíbenější díl vůbec. Horor, který je jakousi výkladní skříní, jakou by se hráči chtěli nehráčům pochlubit. Ve filmu zazní hudba od dvorního skladatele ságy Akiry Jamaoky a roli Laury si tu zopakovala Evie Templeton, která stejnou postavu oživila už ve zmíněné hře z roku 2024. Ta je ale také filmu teď současně odstrašující konkurencí.
Stejně jako v předloze je hlavním hrdinou James Sunderland, kterého do titulního městečka přivede dopis od jeho manželky. Nicméně ta má být po smrti a tahle dokonale zlověstná premisa se vrací i na plátně. Jak už to tak v adaptacích bývá, film něco přidává i mění, s čímž jsem vlastně počítal. A i když to vyloženě nevítám, jsem s tím smířený a nekladu vůči tomu odpor, pokud to má smysl. Gans se ostatně netajil tím, že chce oslovit nové mladší publikum. Hned na začátku tak například můžeme sledovat, jak se James a Mary seznámili. Rychle také zpozorujete, že příběh je situovaný do naší současnosti, což ovlivňuje třeba dostupnou techniku. Budiž. Jak se ale příběh rozjíždí, začnete si všímat, že odchylek je víc a víc. Jsou čím dál významnější a stále častěji jsem si u nich říkal, že jsou zbytečné, nebo se mi vyloženě nelíbí. V některých momentech se dokonce změní i původní motivy nebo témata, což už mi vysloveně vadilo, protože právě i díky nim považuji Silent Hill 2 a jeho příběh za tak výjimečný. A přál jsem si, aby film jeho kouzlo dokázal co nejlépe zprostředkovat i těm, kteří hry vůbec nehrají. Právě v tom podle mě spočívala síla prvního snímku. Jakkoli nebyl zdaleka stoprocentně autentický, podle mě velmi dobře trefil atmosféru a vystihl, o čem hry z této série jsou. Díky tomu dokázal potěšit fanoušky, a přitom zůstal srozumitelný i pro ostatní. Doba ale pokročila, takže dnes by to mělo jít ještě výrazně lépe. Očekával jsem tedy větší snahu uctít zdrojový materiál.
Silent Hill má být o soustavném strachu, znepokojivém plíživém napětí, které vás nenechá vydechnout. A to mi tu chybělo. Není to přeci žádný teenagerský slasher. Víc mě tak nakonec mrazilo z klimatizace v kině.
Chci tím říct, že Return to Silent Hill je i přes známé kulisy, postavy, monstra, situace či rekvizity mnohem volnější adaptací druhé hry, než jsem si myslel a doufal. Scenáristé v čele s Gansem například výrazně sáhli do některých postav. Záměrně nechci být konkrétní a prozrazovat víc, ale změnili je způsobem, který mi přijde až neuctivý k nim a k předloze. Týká se to například Angely. Část jejího charakteru se naprosto vytratila, a vniveč tak podle mě přišlo i trauma a poselství skrývající se za ní. Už proto dost pochybuju o tom, co jsem zaznamenal před pár dny v prvních uniklých dojmech na internetu, a sice že film cílí především na fanoušky a jim se nejvíc zalíbí. Já se za jednoho z nich považuji a troufnu si říct, že právě komunitě těmito úpravami nezalichotí. V příběhu došlo k zásadním změnám, ale také zjednodušením, která mají připravit půdu pro alternativní výklad událostí. Sami si ale odpovězte na otázku, zda jste chtěli vidět příběh druhé hry, anebo neohrabaný pokus jeden z nejlepších herních scénářů změnit. Překvapení se nekoná. Odchylky od originálu tu neobhájí výsledný efekt.
Předloze se vzdaloval i první film z roku 2006, měl svoje mouchy, ale na svou dobu byl výsledek důstojný. Novinku dělal stejný režisér, který má sérii skutečně rád a rozumí jí - o tom nepochybuji - ale podle mě popírá to, o čem Silent Hill 2 ve skutečnosti byl, což mě zklamalo i překvapilo zároveň. Nečekal jsem, že se námětu zpronevěří zrovna někdo, kdo by mu měl rozumět a chápat ho, jak opakovaně dokazoval v rozhovorech. Kdyby film točil někdo jiný, myslel bych, že látku nepochopil. Dalším dost podstatným problémem podle mě u hororu a adaptace jedné z nejstrašidelnějších her všech dob je, že jsem se u filmu vůbec nebál. Ne že bych se nelekl. Naopak, kvůli agresivním lekačkám mi párkrát málem vyskočilo srdce z těla, ale to není totéž. Silent Hill má být o soustavném strachu, znepokojivém plíživém napětí, které vás nenechá vydechnout. A to mi tu chybělo. Není to přeci žádný teenagerský slasher. Víc mě tak nakonec mrazilo z klimatizace v kině.
